Ahoj Slunečnice!,
Kostým: každá z vás bude mít s sebou kostým – něco v duchu elfů, víl atd. – inspirovat se můžete Pánem prstenů, nebo vašimi stezkami
budete po družinách vařit (rádkyně zajistí suroviny)
- Rosničky – šudliky z povidlím
- Ještěrky – rizoto
- nudle s ….
Ta léta byla pro obyvatele Antaru dobou největšího blahobytu. Celá země vzkvétala. Moudrý a dobrotivý král Jan nechal vybudovat silnici přes do té doby neprostupný Temný hvozd a propojil tak svoje království s říší elfů, trpaslíků a hobitů. Obchod tak mohl jenom vzkvétat. Plody úrodného Antaru začaly proudit na jih a technologie a nástroje starobylých národů přinesené z Říše Humanoidů naučily lidi žít i jinak, než se lopotit na poli od rána do večera. Ne, že by v Temném hvozdu nedošlo občas k přepadení nějakého obchodníka, místo je to stále nebezpečné, ale díky pravidelným hlídkám už neplatí dávné pravidlo, že kdo do lesa jednou vstoupí, už se víckrát nevrátí. Lid svého krále zbožňoval a nedovedl si už bez něj život v Antaru představit. A tak léta plynula a nikomu nedošlo, že i král Jan je jenom člověk a stárne stejně rychle jako každý jiný.
Nadešel den, kdy vládce Antaru ráno nevstal ze svého lože a svým služebným se přiznal, že cítí, že jeho dny jsou sečteny. Zpráva o tom se rychle roznesla a zemi zachvátil smutek a panika. Co bude s Antarem po králově smrti? Následníka nemá. Zachvátí zemi boj o moc? Nejde smrt nějak obelstít a králi prodloužit život? I vyslali posly na jih k moudrým elfům, aby poradili, Avšak ani elfové, ač žijí mnohonásobně déle než lidé, nedokáží smrti uniknout. Jediné, s čím se tak poslové vrátili, byla stará elfská legenda o Stromě života, jehož plody jsou údajně prapůvodním zdrojem elfské dlouhověkosti. Strom se prý nachází daleko na Západě v Zemi zázraků, odkud přišli Humanus a Huamea, prapředci všech Rozumných bytostí tohoto světa.
Západ, kde slunce končí svoji pouť, byl doposud pro všechny lidi zapovězeným směrem. Hranici Antaru zde tvoří bouřlivé vody řeky Saryx, kterou ještě žádný smrtelník nedokázal překročit. Za řekou se potom vypínají kolmé a hladké stěny Černého Ostrologu a co je za tímto pohořím, už vědí snad jenom ptáci, protože bez křídel jej překonat nelze.
Najde se někdo, kdo dokáže přeplavat řeku, kterou přeplavat nelze, přejít hory, které přejít nelze a postavit se všem nástrahám cesty ke Stromu života? BUDEŠ TO TY, HRDINO?