Jak žít a přežít v přírodě
Člověk je velmi přizpůsobivý tvor. Dokáže tedy přežít skoro v jakémkoliv prostředí, pokud dodrží základní pravidla pro přežití.
Základem pro přežití je mít vždy dostatek tekutin. O hladu člověk vydrží mnohem déle, než bez tekutin, i když dostatečná zásoba energie z jídla je také pro přežití nezbytná. Dále pak vytvoření přístřešku a zajištění tepla (hlavně pak v noci). Dalším zásadním pravidlem je snažit se co nejrychleji zorientovat v terénu. S tímto zázemím už dokážete přežít téměř cokoliv.
V české přírodě je přežívání vcelku jednoduché. Vodu naleznete téměř všude, ať už je to řeka, rybník, nebo potůček. Dále díky pravidelným dešťům má země dostatek vláhy, aby se o ni mohla podělit i s námi. Voda je v rostlinách, v kořenech, či v jeskyních na zdech…..voda je prostě všude kolem nás, jen stačí hledat. Vypít se dá téměř cokoliv, pokud si troufnete a pokud se vám voda zdá příliš špinavá (například pokud ji berete z rašelinišť, nebo blat a močálů), není nic snadnějšího, než vytvořit si vlastní filtr. Provizorně stačí pár přehybů látky a přes ni vodu nechat protéct nebo si můžete postavit již složitější přírodní filtr, který se skládá v základu z vrstvy jemného písku, na něm hrubší písek a na vrch drobný štěrk. Přes takto vytvořený filtr párkrát přelijte vodu a budete mít téměř bezchybnou tekutinu, co se na první pohled dá ohodnotit. Ale i přefiltrovaná voda může obsahovat bakterie a jiné nechtěné potvůrky, pouhým okem nespatřitelné, proto je vhodné vodu vždy převařit, pokud tedy máte jak.
V českých krajích je to ovšem horší s potravou. Samozřejmě, že se můžete živit různými houbami, které znáte a dalšími plody přírody, ale oproti některým jiným zemím jsme na tom vcelku špatně. Například tu nenajdete tak bohatou škálu velkého hmyzu jak v Asii. Sníst jde vcelku cokoliv, ale pokud si třeba upečete divokého zajíce, může vás někdo nařknout z pytláctví. Proto doporučuji se orientovat spíše na vegetariánskou stravu v podobě plodů, kořínků a třeba i lýka ze stromů. Jste-li ovšem odvážní, vydejte se na lov divoké zvěře a ryb.
Dalším důležitým umem je rozdělat si oheň na jakémkoliv místě. Oheň je přítel, který vám i v těžkých chvílích dokáže přinést úlevu a pocit bezpečí. Ale kde ho vzít? Třeba křesáním křemene o křemen vzniknout jiskry, které jsou dosti silné na to, aby podpálili vámi předem nachystaný troud. Samozřejmě, nejsnazší je mít sebou KPZ (krabičku poslední záchrany) a v ní pár suchých sirek a škrtátko, ale co když je po dešti a dřevo je mokré? Pak se vydejte na cestu hledat břízy a z kmene oloupejte kůru. Kůra tohoto stromu totiž hoří i za mokra a občas je spolehlivější, než třeba papír. Pro dobrodruhy zde mám jedno řešení, jak se dá také získat oheň – klasickým třením dřeva o dřevo pomocí struny, nebo jiného provázku, či vrtěním rukou(viz. Obrázek.). Pokud ale rozděláváte oheň, mějte již předem nachystanou zásobu dřeva od chrastí, po silnější větve a také samotné ohniště by mělo být již přichystáno. Takové ohniště se skládá většinou z jamky, která byla vyhloubena tak, aby zbyl jeden drn. Tuto jamku obložíme kameny, které ovšem nesmí být z potoka, protože by hrozilo nebezpečí jejich prasknutí. V zimě, nebo za mokra můžeme spodek ohniště vyložit suchým dřevem. Po použití ohniště vždy pečlivě zahladíme.
Máme tedy vodu, jídlo i oheň, teď nám zbývá vymyslet, jak přežijeme noc?
Na podzim je ideální zahrabat se hluboko do listí jako ježek. Listí je měkké, ale hlavně je v něm teplo. Náhradním řešením je samozřejmě postavení malého áčkovitého stanu z větví (zelených smrkových) a mechu. V zimě je ideální na spaní jakákoliv jeskyně, protože většinou nevymrzají a drží se v nich konstantní teplota (není to sice žádná sauna, jen pár stupňů nad nulou, ale lepší, než zmrznout) a naleznete zde snadno i vodu, popřípadě k jídlu nějakého toho nebohého přezimujícího tvora (třeba netopýra, pavouka, hada, či vašeho kolegu). Je-li ovšem zima a kolem je dostatek sněhu, můžete si postavit iglú, nebo si vyvrtejte sněhovou noru. Když pak ležíte uvnitř sněhové místnůstky, která velikosti tak tak odpovídá vaší postavě a máte zapálenou svíčku, tak než se nadějete, budete mít krásné příjemné prostředí pro strávení noci. Zahraďte si klidně do vaší sněhové ložnice dveře,je to tak i lepší, ale nikdy nezapomeňte vyvrtat přístupovou cestičku pro vzduch! Nikdo by přeci nechtěl vaši smrt udušením, když už jste si dali tu práci s hrabání, že?
Takže, předpokládejme, že jste přečkali noc, najedli se a napili a nyní se chystáte vydat na cestu. Nejprve se rozhlédněte kolem sebe, nespatříte-li nějaká záchytný bod, následně se pak vydejte z lesa ven, nebo na nejbližší místo, které vám umožní lepší rozhled. Pokud ani toto nepomůže, začněte si vybavovat, jak asi vypadá mapa ČR a rozmyslete se, kterým směrem se vydáte. Řekněme, že jste si vybrali sever. Klasické postupy, jak najít sever jsou třeba pozorování mraveniště, kde severní strana je téměř kolmá, proti ostatním, větve na severní straně osamělého stromu jsou olámanější a kratší, lišejníky taktéž rostou lépe na severní straně. A klasická metoda s hodinkami, kdy na klasické hodinky natočíte malou ručičkou na slunce a střed pomyslného úhlu mezi touto ručičkou a dvanáctkou (v letním čase jednou hodinou) nám ukáže jih. Také letokruhy na pařezech jsou více zhuštěny na sever. Ve vesnici se můžete orientovat podle kostela, kde vchod je situován na západ, oltář na východ, nebo včelíny mají v chody do úlů také na jih. Pokud tedy chcete mermomocí dojít k lidským obydlím, stačí vám najít říční tok a jít po proudu dál a dál a na nějaké to lidské obydlí určitě narazíte.
nůž a dobré oblečení. Víc vlastně ani nepotřebujete, i když třeba KPZ a lékárna by se vám taktéž mohli hodit.