Orientace a mapy

Orientace

Podle kompasu
Kompas se položí na vodorovný podklad (nejlépe na rozevřenou dlaň, není-li na blízku nic jiného), a tam, kam ukazuje modře zakalená špička kompasové střelky, tam je sever. Druhý konec střelky ukazuje k jihu.

Podle slunce
Ráno je slunce přibližně na východě, v poledne na jihu a večer zhruba na západě. Přibližně v hodinách můžeme světové strany stanovit takto: v 6 hodin ráno na východě, v 9 hodin na JV, ve 12 hodin na jihu, v 15 hodin na JZ a v 18 hodin na západě.

Podle hodinek
Namíříme malou (tedy hodinovou) ručičku hodinek k Slunci. Úhel, který ručička svírá s dvanáctkou na ciferníku, rozpůlíme myšlenou přímkou. Směr, který přímka ukazuje, vede mezi Sluncem a dvanáctkou k jihu, na opačnou stranu pak k severu. Pamatujte si: dopoledne půlíme úhel od malé ručičky vlevo, odpoledne vpravo!

Podle přírodních jevů
Osamělé stromy mívají kmen ze severní či severozápadní strany porostlý lišejníkem nebo mechem. Sníh se na jaře nejdéle udrží na stráních a v příkopech obrácených k severu. Pařezy stromů mají své kruhy („léta“) na severní straně hustší, na jihu řidší a větší (protože z jihu přichází ke stromu více slunečního tepla). Slunečnice se otáčejí za sluncem, i když je zamračeno. Mraveniště má sráznější spád k severní straně. Kostely stojí věží či hlavním vchodem na západ, oltáře na východ. Včelíny směřují k jihu. V horských oblastech mají stromy vlivem větrů na severozápadní straně větve řidší a olámané.

Podle busoly
Busola je zdokonalený kompas. Azimut – úhel mezi severem a přímkou, vedoucí k vytčenému cíli. Umožňuje jít k cíli bezpečně, bez uchýlení, a to i za tmy, v mlze a v naprosto nepřehledném terénu. Orientace mapy podle busoly – Otáčíme stupnicí tak dlouho, až písmeno S (N) (což je zároveň nultý stupeň) se ocitne u ukazatele. Pak položíme busolu její záměrnou hranou na pravý okraj mapy. Potom otáčíme celou mapou (a samozřejmě i busolou na ní) tak, že magnetka se ocitne svou šipkou přesně u ukazatele.

Práce s mapou

Mapa je zmenšené, zevšeobecněné a vysvětlené znázornění objektů. K práci s mapou potřebujeme kompas či buzolu a samotnou mapu. Sever na mapě je vždy na horním okraji mapy. Z mapy lze vyčíst vzdálenost jednotlivých míst a jejich vzájemnou polohu – charakter krajiny (kopcovitá-rovinná, lesnatá-holá, rybníkatá apod.; – turisticky zajímavá místa; – místa vhodná k táboření a přenocování.; – průběh cesty (kdy půjdeme do kopce, kdy z kopce apod.) Nerovnosti zemského povrchu se na mapě znázorňují kótami, které označují nadmořskou výšku daného místa, nebo vrstevnicemi, což jsou křivky spojující místa se stejnou nadmořskou výškou.

Návod k použití:
1) Zorientujeme mapu (Přiložíme buzolu tak aby ležela na čtverečcích na mapě a otáčíme mapu s buzolou tak dlouho, dokud nebude střelka ukazovat na vrch mapy. Nyní se nám mapa shoduje se skutečným terénem.)
2) Převedení měřítka ( Měřítko na mapě nám říká kolik cm na mapě je kolik cm ve skutečnosti např. 1:50 000. Jelikož nechceme délku trasy počítat v cm stačí nám převédst skutečné cm na km: 50 000cm = 500 m = 0,5 km. To znamená že nyní je naše měřítko 1 cm na mapě je 0,5 km ve skutečnosti.)

 

Určování azimutu

 

 

 

Mapové značky
Bývají uvedeny na okraji nebo na rubu mapy. Některé z nich se na jednotlivých mapách nepatrně liší.

Pochodové značky

Jdi tímto směrem
Základní značka v podobě šipky. Je sestavená z větviček, zkušený stopař ale použije tří kamenů (dva na sobě, třetí ve směru pochodu), svázaných stébel trávy nebo větviček zapíchnutých ve směru pochodu.

Jdi touto cestou
Šipka ve významu Jdi tímto směrem udává vždy jenom směr. Na cestách je často potřeba použít značky jiné, která umožňuje úsporu značení v zatáčkách cest. Schéma značky Jdi touto cestou odpovídá dvěma šipkám vedle sebe.

Sleduj tuto značku
Dalším zjednodušením značení směru je možnost zavedení nového způsobu značení. Mohou jím být různé plody (např. bobule), listy, kamínky nebo větvičky, které si předem opatříme a potom použijeme na místě, kde se nevyskytují. Jejich zavedení je třeba oznámit předem použitím značky, jejímž schématem jsou dvě šipky vedle sebe a zvolený symbol mezi nimi.

Touto cestou nechoď
Umísťuje se tam, kde cesta už nevede, například po náhlé odbočce, kterou je možné přehlédnout. Schématem jsou zkřížené úsečky ve tvaru písmene X a tak je také značka běžně znázorňována větvičkami (ležícími nebo zapíchnutými v zemi), kameny či šikmo svázanými snopky trávy.

Spěchej
Schéma vyjadřuje tuto značku jako dvě šipky za sebou. Je ale nutné se zmínit o tom, že i při spěšné chůzi je třeba klást značky vždy mimo vlastní cestu (na její pravý okraj) a stejně tak i sledovat tyto značky bez jejich porušení.

Dopis tímto směrem
Kořením stopovacích her jsou zvláště dopisy , ve kterých se dovídáme buď další pokyny nebo další úkoly. Podle schématu (čtverec se šipkou) zhotovujeme tuto značku nejčastěji z větví nebo kamínků a dovnitř obrazce vkládáme příslušný počet šišek, větviček, kamínků apod., který odpovídá počtu kroků do místa, kde je dopis schován.

Rozdělte se
Značka je typická pro skautské hry, v jejím schématu se objevuje rozdělení šipky. Jakýmkoli výrazným předmětem (kamínky, šiškami, větvičkami), umístěnými za rozvětvením, je možné i předepsat počet členů družiny do jednotlivých směrů.

Čekej
Používá se ve dvou variantách, jednak s písmenem T, jednak s dvěma soustřednými obdélníky složenými obvykle z větviček.

 

Další značení v cíli průzoru
Často se stává, že při stopovací hře je nutné přejít údolí, ve kterém leží osada, takže hrozí nebezpečí rozbití značek. Cílem průzoru by měl být opravdu význačný bod, například zcela osamělý strom, posed…
Tábor tímto směrem

Praktické provedení bývá buď vyryté, nebo zhotovené z větviček (ať již ležících nebo zapíchnutých v zemi). Obvykle tato značka představuje konec stopovací hry.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *